Opravdu nemáte nikdy rozdílné názory?

Jiří Krištuf (J. K.): Samozřejmě, že někdy máme. Ale vždycky se zvládneme domluvit tak, aby to bylo ku prospěchu věci.

Tomáš Krištuf (T. K.): Jirka ve Windows pracuje déle, je zkušenější, dám na něj a dohodneme se.

Kdy se vaše cesty se společností MATRIX propojily?

J. K.: Moje v roce 1993 na letní brigádě. Pracovní poměr mi byl nabídnut o dva roky později, v divizi WOOD v Třebešově. To už jsem byl vyučený stavební truhlář. Zpracovávali jsme dřevní hmotu, dělali štafle, vyráběli dřevěná okna. V roce 2005 k tomu přibyla výroba plastových oken a v roce 2007 vznikla nová divize WINDOWS. Ta se přestěhovala do Lipovky, do krásných zrekonstruovaných prostor. Teď vyrábíme okna dřevěná, plastová i hliníková.

T. K.: Já jsem do firmy přišel v roce 1998. Jako tesař jsem pracoval pro společnost, která montovala dřevostavby, ale zkrachovala. Protože Jirka o práci často nadšeně mluvil, zašel jsem se přeptat, jestli mě nepotřebují. A potřebovali.

Jaké jsou vaše současné pracovní pozice?

J. K.: Pracuji jako vedoucí výroby, na oknech dělám celý profesní život. Zvládnu okno vyrobit, nastříkat, okovat, zasklít, namontovat.

T. K.: Jako mistr výroby dokážu všechno, co říká Jirka, kromě stříkání a práce na CNC stroji. Ale okna klidně vyrobím pomocí frézy, kterou jsme používali před CNC strojem. Mám na mysli okna dřevěná. Oba jsme nějaký čas pracovali i na plastových, ale naší specializací je dřevo.

Co vás na práci nejvíc těší?

J. K.: Když vidím stavby s našimi okny, které se opravdu povedly. Jako třeba nádraží v Uherském Hradišti, to byl velice zajímavý projekt se spoustou atypických obloukových prvků. Naše okna najdete po celé republice, ale dodávali jsme třeba i do Švýcarska.

T. K.: Mám to úplně stejně. Radost byla taky práce pro dům ve Vrchlabí, na Třídomí. Každá speciální zakázka je výzva, která nás baví. Není jich sice moc, ale o to víc si je užíváme.

Výzva jistě, ale možná taky stres, ne?

J. K.: Samozřejmě, to k tomu patří – stihnout všechny termíny, dodat špičkovou kvalitu. Někdy pracujeme pod tlakem, jako asi každý. Nedávno jsme vyráběli lichoběžníkové okno, které obchodník objednal jako otvíravě sklopné. Když jsme ho měli už položené na stole, zkusili jsme si ho okovat a zjistili, že je nefunkční.

T. K.: Nefunkční úplně ne, ale neplnilo obě funkce, tedy otevírání a sklápění, jak navrhoval architekt. Museli jsme to okamžitě řešit s investorem. Nakonec to dobře dopadlo, okno bylo určené pro štítovou stěnu a nevadilo, že se neotevíralo na celých devadesát procent. Ale nervy to byly.

Předpokládám, že domů si práci nenosíte.

J. K.: Ale nosíme. Oba. Bydlíme v jednom baráku, každý ve svém bytě, běžně se sejdeme a něco pracovního probereme. 

Já jako vedoucí výroby si teď tu práci nosím domů poměrně často. Na notebooku můžu okna v klidu naprojektovat, nahrát do CNC stroje. Taky na faktury a další kancelářské věci je doma víc klidu. Vyvaruji se líp chybám, které při běžném pracovním provozu snadno vzniknou.

T. K.:  Já si domů beru pouze papíry, které musím pro bráchu připravit, aby on mohl udělat kalkulace.

A profesní deformaci taky máte?

J. K.: Částečně určitě.  U okna, které jsme nevyráběli, se kouknu na povrchovou úpravu, jak je ošetřované, jestli se o ně někdo stará. To je vidět na první pohled.

T. K.: To víte, že sleduji, jak to kdo umí. 

A vždycky jsem trochu pyšný, když vidím, že okna z MATRIX WINDOWS patří k těm kvalitním.

Když nekoukáte po oknech, co vás baví?

J. K.: Práce na domě, zvelebování zahrady, čas s dětmi a čas s kolegy. A brácha skvěle vaří.

T. K.: To je asi pravda, zatím si nikdo nestěžoval, že by mu u Krištufů nechutnalo. Před covidem jsme pro kolegy chystávali kolem Vánoc takový malý mejdánek 

a připravili si něco dobrého. Snad tu tradici zase brzo obnovíme. I s těmi dětmi má Jirka pravdu. Nejdůležitější je, aby byly zdravé, spokojené, aby se měly fajn.

J. K.: Aby byla pohoda, rády k nám jezdily a večerů, kdy se do půlnoci společně smějeme u ohně na zahradě, bylo ještě dost a dost.