Lesy, kopce, vodu… to máte asi hodně rád.

Jistě. A je pravdou, že díky lásce k horám si tady teď povídáme. Právě hory, konkrétně Krkonoše, mě k hotelnictví přitáhly – jako naprostého samouka. Dnes mám za sebou profesně devět hotelů na všech pracovních pozicích, z toho ve čtyřech jsem zastával pozici ředitele.

Jak to bylo se STUDÁNKOU?

Velmi jednoduché. Asi půl roku před znovuotevřením jsem se přihlásil do výběrového řízení. Po přijetí jsem tak měl možnost zapojit se i do úprav interiérů. V plánech byl třeba velmi úzký prostor mezi výdejem jídel a obsluhou, některé chodby se na základě mých připomínek rozšiřovaly, zvětšovalo se okénko pro odkládání nádobí. Nebo jsme pokoje vybavovali postelemi, které je možno oddělit od sebe. Protože výhradně manželské postele hotel diskvalifikují z pohledu pořádání firemních akcí.

Následovaly další zásadní změny?

Pokud by následovaly, znamenalo by to, že je hotel špatně veden a řízen. Každý hotel potřebuje koncepci, která je dlouhodobá. Musí stát na kontinuálních základech. Jestli se ptáte, co se za poslední roky změnilo, pak můžu říct, že jsme například dobu kovidovou využili k zásadní rekonstrukci wellness, dobudovali jsme další sportoviště a další salonek. Ale v podstatě se držíme původního konceptu.

A ten je jaký?

Vychází z historie místa, která sahá do 18. století, kdy tady vždy byla nějaká studánka, bylo tady poutní místo, byly tady vzdušné, vodní lázně. Za první republiky tady stál velmi honosný hotel, který hrál na Rychnovsku významnou úlohu a byl proslavený mezi pražskými celebritami. Patrioti tvrdí, že se tehdy říkalo Rychnov nad Kněžnou u Studánky. Zmíněný koncept chce navázat na toto období.

Daří se?

Daří! Hotel stojí na kouzelném místě. Sjedete z hlavní silnice, projedete lesem a najednou se vám otevře svět ve světě. A to je dar našich předků, kteří nestavěli podle developerských projektů, ale podle toho, jak cítili přírodu. Druhou devizou je atmosféra, kterou vytváří náš tým. Hotel by měl přivést hosty do absolutně klidové mysli. Tak aby, ať už přijedou na víkend s dětmi, firemní jednání, kongres nebo wellness pobyt, vždycky vnímali jak nádherné okolí, tak vnitřní domácí pohodu.

Nakolik je to složité?

Jsou dvě množiny lidí: zaměstnanci, tedy normální lidé s touhami, přáními, potřebami, a hosté, kteří přijíždějí s očekáváními. Potřebujete, aby množiny fungovaly společně. Když se podaří docílit v obou příjemné atmosféry, tak jako dvě ozubená kola zapadnou do sebe a bez skřípotu se točí. Zní to velmi jednoduše. Moje jednačtyřicetiletá praxe ukazuje, že realizace je mnohem, mnohem složitější.

Pojďme k první množině.

Řádově tady pracuje kolem třiceti lidí. Víc než papír, kterým se můžou prokázat, mě vždycky zajímá, jaký má kdo „drive“ a jakou má do práce chuť. Všechno ostat- ní je schopen se doučit. A to v kterémkoli věku, sám jsem toho dokladem. Rád se celý život vzdělávám a obklopuji mladými lid- mi. Třeba nemají zkušenosti, ale mají jiný úhel pohledu. A jestliže já se budu odvracet a pronášet, co je všechno špatně, tak se zakonzervuji ve svém pojetí světa, které ne- musí být chybné, ale nemusí už odpovídat této době. Zaměstnancům říkám: choďte za mnou i s blbými nápady. Mně je jedno, že uslyším sto blbých nápadů. Lepší než neslyšet žádný. Třeba se z nich jeden ujme.

Druhá množina jsou hosté.

Za běžné situace vykazujeme 20 tisíc lůžkodnů ročně. Když to přepočtu na hosty, při průměrné délce pobytu kolem 2,5 noci, v rámci roku se tady vystřídá 8 až 9 tisíc lidí. Z 95 procent stojíme na české klientele. Loňský rok prokázal, že jde o správnou strategii. Pracujeme v oboru velmi citlivém, okamžitě ho omezí počasí, ekonomika, pří- rodní katastrofa. Je vždycky dobré stavět na tom, co máte poblíž – tuzemský cestovní ruch funguje, mezinárodní nemusí. Přesto hotelem prošlo kolem 45 národností.

Ví se o vás, že s hosty udržujete úzký kontakt.

Ano, zpětná vazba, nejlépe osobní, je skvělá. Takže když jsem třeba o víkendu v práci, sedím na recepci, kde mám druhé pracoviště, a poslouchám. Jako komisař Asociace hotelů a restaurací, který má právo jezdit po hotelech a kontrolovat hvězdy, vím, jak má hotel vypadat z hlediska profesního. Přesto vedu s kolegy debaty o tom, že přeci hotel neděláme pro profíky, děláme ho pro hosty. Je to host, kdo se u nás musí cítit dobře.

Bude tady STUDÁNKA za dalších třicet let?

Bude! Kromě doby totality, kdy šel hotel do kytek, tady vždycky byl život. Majitelé jsou z regionu, mateřská společnost je kapitálově silná a nenechá STUDÁNKU padnout. Za deset i třicet let tady jistě bude. Už asi ne se mnou, to bych byl velmi starý, ale bude i nadále poskytovat relevantní služby a udržovat atmosféru, o které jsme před chvilkou mluvili. Moc bych to STUDÁNCE přál.