Veteránů začalo přibývat a pamětníci tvrdí, že parkovaly, kde se dalo. Když MATRIX rekonstruoval zákaznické centrum divize Autocentrum v Lipovce u Rychnova nad Kněžnou, vyčlenil původní showroom třem z nich. Z dnešního pohledu šlo o první počin na cestě k muzeu, důstojnému prostoru pro celou „MATRIXovou“ sbírku. Nebýt pandemie, už mohlo stát. „Chceme ta krásná česká auta ukázat veřejnosti, důstojně je prezentovat, protože s tím jsem mnohá z nich pořizoval – aby nestála někde v kůlnách, ale demonstrovala um našich konstruktérů“ vysvětluje L. Burian.

V současné době sbírka zahrnuje vozidla druhé poloviny 20. století. Oním prvním modelem, na kterém K. Weiss odpracoval neuvěřitelných tři tisíce hodin, je Škoda Tudor Kabrio z roku 1949, skvostný kabriolet s malým tajemstvím. Pod chromovanou lištou v kufru se ukrývá věnování od dědečka vnukovi. Je zřejmé, že tímto počinem byl položen základní kámen rodinného pokladu, který se u Burianů bude předávat z generace na generaci. K dalším nádherným kouskům patří například fenomenální roadstery, Octavie reprezentující 60. léta a Felicie ze 70. let minulého století. Nechybí ani ikonická Škoda 110 R, sporťák z roku 1976.

Autocentrum dnes vede Miroslav Moravec, obrovský nadšenec a milovník škodo- vek. „Láska k autům mě provází od mládí a českému fenoménu Škoda se věnuji celý svůj profesní život. Která je mému srdci nejbližší? Třeba Škoda Popular a Škoda 110 R,“ říká dlouholetý zaměstnanec společnosti MATRIX. Autocentrum zná lépe než své boty, pracoval v něm ještě dřív, než se stalo součástí holdingu.

Většinu automobilů pořídil Libor Burian od svých přátel nebo známých. Bylo jim líto zanechat je svému osudu kdesi v zapomnění. Proto jsou také ty, které to vyžadovaly, pečlivě zrenovovány. Některé vozy jsou ale v tak skvělém původním stavu, že nebylo potřeba nic opravovat. „Ještě máme asi tři auta, která na renovaci čekají. Každopádně už se všichni velice těšíme, až budeme moci celou kolekci představit veřejnosti,“ netají L. Burian.

A jestli vás zajímá, který automobil řídil generální ředitel nejraději, tady je jeho vy- znání: „V roce 1990 jsem si koupil favorita, což byl moderní výstřelek post socialistické éry. Myslel jsem si, co nemám. Stál devadesát tisíc, měl červenou barvu a já do něj koupil bílé potahy měkké jako beránčí kožich.

Bylo mně šestadvacet… a konečně se mi podařilo ulovit manželku.“