O co se opírá váš vztah k českému řemeslu nebo české krajině?

Narodil jsem se v roce 1964, moje rodina vzešla ze zemědělství. Děda dělal na poli, táta i maminka v zemědělském družstvu. Doma jsme o české minulosti často hovořili, o té vzdálené i bližší. O některých událostech mi vyprávěl děda, který byl u toho, když Československo v roce 1938 mobilizovalo před 2. světovou válkou – narukoval do Kardašovy Řečice k jezdeckému pluku. S koněm, šavlí a puškou čekal, jestli válka vypukne, a byl připraven hájit českou zem. Krom toho, fascinuje mě třeba, že Češi sedí tisíc let pořád v těch stejných horách, které tvoří naše hranice. Samozřejmě, někde se změnily, třeba tady na Kladsku, které bylo prodáno Fridrichem Falckým.

Historii máte zmapovanou, zdá se.

Ano, rád se věnuji i začátkům českého knížectví, událostem kolem Zlaté buly sicilské v roce 1212 nebo době po 26. srpnu 1278, kdy Přemysl Otakar II. padnul na Moravském poli a vývoj Přemyslovců se zlomil. Ale samozřejmě mě velmi zajímá i období Jana Husa, stejně jako myšlenky bratrů Baťových či T. G. Masaryka.

Které hodnoty považujete za zásadní?

Ty tradiční. Těch se držím, v nich vychovávám své děti. Aby byly hrdé, že jsou Češi, že žijí v zemi, která se jmenuje Česká republika. A věděly, že o svou zemi se musejí starat a pomáhat jí. Nechápat vlast jako někoho, od koho můžou jen brát. Protože takhle to nefunguje.

MATRIX se k tradicím odkazuje třeba prostřednictvím dožínek. Proč jste se je rozhodli obnovit?

Jsme venkovská oblast. I když nás lákali, ať se přestěhujeme do Prahy a vybudujeme tam reprezentativní prostory, zůstáváme tady se svými lidmi. Když do portfolia naší společnosti přibyla FARMA TŘEBEŠOV, rozhodli jsme se dožínky obnovit. Byly a jsou završením žní, poděkováním lidem, přírodě a pánu Bohu za úrodu. Takhle byly v minulosti chápány a my je chápeme stejně. Dopoledne je vždy mše svatá, tu první celebroval pod širým nebem kardinál český, arcibiskup pražský Dominik Duka. Bylo to poslední srpnovou neděli a od té doby je tento den dožínkám v Třebešově vyhrazen. Ale pozor, díky společnosti MATRIX tradice taky vznikají.

Povídejte.

Každý rok v únoru pořádáme ples, HOTEL STUDÁNKA organizuje běžecké závody, divize AUTOCENTRUM se pravidelně připojuje k charitativnímu projektu Na kole dětem, divize AUTOMOTIVE zve týmy svých partnerů i konkurentů na turnaj v malé kopané MATRIX CUP a mohl bych pokračovat. Z tradic vycházíme a nové zakládáme.

Kdo je jejich nositelem?

Řekl bych, že to může být každý, komu záleží na přítomnosti a budoucnosti. Kolegové, co tady teď sedí s námi, tvrdí, že jsem to já. Ale myslím, že každý si může najít nějaký bod/činnost, která s ním půjde jako tradice.

Jakým způsobem je předáváte dál?

Rád si o naší zemi a její minulosti povídám. Když byly děti malé, bylo to povídání snazší, teď už vedeme diskuze. Občas se mnou souhlasí, občas se přeme. Oceňuji ale, že umí dobře argumentovat a vědí, proč a co se u nás dělo. Myslím, že takové schopnosti mnoha jejich vrstevníkům chybí.

Měly by podle vás tradice zůstat zakonzervovány v podobě, o které si myslíme, že je ta původní?

Přizpůsobování tradic současné době určitě nevadí, to je v pořádku, ale neměli bychom minulost opravovat. Jestli můžu uvést jeden příklad, který mě v tomto směru velmi hřeje, pak vzpomenu uctění šesti set let od úmrtí mistra Jana Husa. Založili jsme občanské sdružení, vybrali umělecký ateliér a na fasády Betlémské kaple v Praze a Františkánské koleje v Kostnici nechali nainstalovat takzvané sluneční graffiti. Když písmeny vyraženými do silných kovových desek projdou pod správným úhlem sluneční paprsky, objeví se na zdi slova „za pravdu“ a „für die Wahrheit“. Což se stane vždy 6. července. Myšlenka Jana Husa, která hýbala Evropou, tak zůstává zachována. Nezapomenout, to je důležité.