Nevadí vám při řízení mluvit?

Když takhle jezdím, často hovořím, aspoň nejsem v autě sám. Na cestách trávím hodně času, je to moje pojízdná kancelář. Teď zrovna jedu k Bydžovu. Uvidím, jestli je- jich kulatina bude co k čemu, jestli dohodneme nějakou přijatelnou cenu. Když ano, musím sehnat dopravu a zajistit všechno kolem, aby se dřevo dostalo do Třebešova, to je moje práce.

MATRIX WOOD zpracovává jen regionální kulatinu?

Většina modřínové, smrkové, borové či případně dubové kulatiny pochází z Východních Čech, z Pardubického a Králové- hradeckého kraje, samozřejmě s určitými přesahy, protože jezdíme nakupovat až k Praze, například dub. Ten bereme i z Již- ní Moravy, kde rostou duby velmi kvalitní. S mírnou nadsázkou tedy zpracováváme dřevo z celé republiky, ale osmdesát pro- cent objemu je opravdu z našeho regionu.

Na vás tedy záleží, jak kvalitní dřevo na pilu přijde?

Na mně to tak zcela nezáleží. Protože, když přijde kůrovcová kalamita, samozřejmě všichni těží kůrovcové dříví a na pilu, ať v Třebešově nebo kdekoli jinde, jezdí kůrovcové dříví. To moc neovlivním. Pak je druhá věc, a to cena za surovinu, tam dejme tomu určitý prostor je. Pokud se někdo rozhodne, že bude zpracovávat pouze výběrovou kulatinu, zaplatí jinou sumu než ten, kdo potřebuje kulatinu na stavební účely, nebo na výrobu palet a jednocestných obalů, to je ještě nižší kvalita. Je pak otázka, jakou cenu unese na vstupu finální výrobek, ale to už nezáleží tolik na mně, to je záležitost procesů uvnitř firmy.

Máte dřevo hodně rád?

Jako asi většina lidí mám ke dřevu kladný vztah. Když to vezmu třeba na nábytku, jaký je dnešní trend – tak nemůžeme srovnávat stoletý nábytek s tím současným, který je vyrobený sice taky ze dřeva, ale obvykle z nějakého odpadu. Je dřevo a dřevo. Já jsem spíš zastáncem toho tradičního, skutečného – masivního dřeva.

Jak jste se k práci pro MATRIX WOOD dostal?

Jsem založením zemědělec. Začátkem devadesátých let jsem se na nějaké společenské akci potkal s Liborem Burianem, dnešním majitelem společnosti MATRIX, a on mi nabídl, abych k němu šel pracovat. Šlo o úplně jinou funkci, která neměla se dřevem nic společného. Pamatuju si, že jsem měl mít na starost nějaký objekt a dělal mu v podstatě správce.

Co jste tehdy očekával?

Že se z toho postupem času vyvine tohle, asi nikdo zpočátku nepředpokládal. Kdyby nedošlo ke společenským změnám, zřejmě bych zůstal v zemědělství. Není mým krédem měnit často zaměstnání. Nemyslím si, že by člověk nějak ztrácel, pokud by tak nečinil. Podle mě je právě stabilita ve vývoji firmy důležitá. Lidé, kteří jsou s podnikem sžití, mu můžou dát víc než člověk, který je každé dva roky jinde. I když i nově příchozí může podnik obohatit. Takže jsem ani ten- krát nepředpokládal, že bych zaměstnání měnil.

Co považujete v „životě“ pily za největší milník?

Kdysi jsme provozovali pily tři – provozovnu v Mokré, Třebechovicích pod Orebem a Třebešově. Během krize kolem roku 2010 jsme pilu v Mokré uzavřeli, ale za největší změnu považuji přebudování pily v Třebešově a zvětšení její kapacity. Vzpomínám si na takový docela velký oříšek, když jsme uprostřed léta převzali pilu v Třebechovicích a rozhodli se, že na ní budeme řezat dub. Ten se ale těží v období vegetačního klidu, takže jsme měli co dělat, abychom dřevo sehnali a pilu dostatečně zásobili. Ale povedlo se.

Věnujme se chvilku lidem v divizi WOOD. Co mají společného?

Nevezmu to jako nějaké oslavné laudátium, řeknu, jak to cítím. Ke všem potřebným vlastnostem mají jednu důležitou navíc – trpělivost. Někdy se věci nerodí rychle, musí se zkoušet znova a znova… Pak už vedení začíná být nervózní a chtělo by, aby se výsledky dostavovaly, a ono pořád nic. I ta trpělivost je důležitá, kromě dalších člověku vlastních věcí. Například jako snaha učit se a poznávat něco nového.

Co v práci slyšíte nejraději?

Je dobře, když jdu k budově pily a slyším, že běží, stroje fungují a že není žádný problém, to je důležitý signál.

Nejméně rád máte tedy ticho?

Ale ticho je taky hezké. V dnešní době je docela důležité a lidmi vyhledávané. Potřebujeme klid, útěk od lomozu města, provozů. Když někdy jezdím do lesa a nakupuji dříví, taky se občas zastavím. Ticho si užívám i v rámci myslivosti, kterou provozuji.

Lesy tady byly a budou. Bude tady i MATRIX?

No to jsou otázky! Začnu trochu zeširoka. Ve 20. století byly Země Koruny české vystaveny snad každých dvacet let nějaké společenské změně. A strůjci těch kotrmelců kolikrát nebyli ani samotní Češi. Nevím, kde bude za dvacet let MATRIX, já bych mu přál jediné, aby měl klid k dalšímu vývoji. Pak tady bude. Ale to není jenom přání pro MATRIX, to je přání pro celou naši zemi nebo tady tu část střední Evropy, aby se nám vyhnuly eskapády, kterými jsme prošli v nedávné minulosti. Když nám budou přát vnější podmínky, pak myslím, že MATRIX tady bude, že rozhodně neskončí na smetišti dějin