Vzpomeňte si prosím na svou úplně první myšlenku spojenou s podnikáním.

Ta přišla okamžitě koncem listopadu 89. Bylo nám jasné, že socialismus dodýchal, takže jakmile to zákony umožnily, velmi jednoduše jsem jako fyzická osoba zaregistroval firmu a začali jsme poskytovat účetní a ekonomické služby některým podnikům. Právě v té době jsem totiž dokončoval studium na pražské České zemědělské univerzitě, Provozně ekonomické fakultě. Ta doba byla nádherná. MATRIX vlastně vznikl z radosti ze svobody.

Nebudu první, kdo se ptá – ale proč MATRIX?

To nejste. A ani poslední! Když jsem vybíral název, všichni jsme chtěli být General Motors a vést obrovské koncerny. Měli jsme sny, které nám dávaly křídla. Věděl jsem, že chci jméno, které bude znít dobře v češtině, ale přijmou ho i v anglosaských zemích. Zároveň, aby něco vyjadřovalo. Tehdy jsem vzal česko-anglický slovník a při jeho procházení mě zaujalo slovo matrix, tedy vzor, forma, formát. V latině znamená matrix matka. Líbilo se mi to, takže jsme nechali název ochránit. Od 12. prosince 1991, kdy MATRIX vznikl, mi řada obchodních parterů říká: Měls šťastnou ruku. Měl, já vím.

„Můžu ti jen ukázat dveře, projít jimi už musíš sám,“ to je věta ze stejnojmenného filmu. Nakolik je vám blízká?

Velmi. MATRIX jsem viděl několikrát a líbí se mi. O předávání vzorů a otevírání těch dveří často přemýšlím. V souvislosti s dětmi, především. Můžeme jim ukazovat dobré vzory, ale kudy jejich cestou půjdou, je vždycky na nich. Bylo by dobře, aby společnost vytvářela pozitivní vzory, jak hospodářské, tak třeba v politice. Jen tak se může mladá generace snažit a pracovat na sobě. V opačném případě přejde společnost pouze k rozdělování statutů, k uspokojování potřeb jednotlivých lidí bez zásluhovosti. A to vede k podprůměrnosti.

Které momenty za ty tři dekády MATRIX výrazně ovlivnily?

Myšlenka na založení firmy byl ten první, samozřejmě. Pak chvíle, kdy k nám přišly pracovat osobnosti, které ji táhnou skoro od začátku. Jistě na někoho zapomenu a omlouvám se, ale teď mě napadají výjimeční lidé jako Jaroslav Švarc z divize AUTOMOTIVE, Petr Brandejs, Petr Hanuš a Jana Hanušová z divize WOOD, Jarda Štencl z Třebešova, bratři Kruštufové, Mar- tin Hájek, Martin Karlíček… Je jich skutečně hodně. Zásadní bylo mé setkání s Rolfem Furrerem, Švýcarem, který se z řidiče kamionu vypracoval na pozici obchodního ředitele Gurit-Essex a od něhož jsem se učil, jak se ten byznys vlastně píše.

A jak se píše?

Nechci, aby to znělo jako sebechvála, ale MATRIX nikdy nezavíral žádný provoz. Co jsme postavili nebo koupili, vždycky jsme rozvíjeli. Snažíme se všechno směrovat k vytvoření pracovních míst a výrobě pro- duktů, které mají smysl a přidanou hodno- tu. Dnes máme sedm divizí, nikdy jsme nic nekoupili s účelem destrukce, rozprodání nebo rychlého zbohatnutí prodejem. Synergické efekty, které mezi divizemi existují, nás obohacují a posilují.

Který projekt vás momentálně nejvíc hřeje u srdce?

Nová pilnice. Dřevo je jedna z mála surovin, kterou tato země oplývá. Vytěženou kulatinu ale bohužel většinou exportujeme, což je přístup rozvojové země a tím jít ne- chceme. Investovali jsme značný objem financí do haly na výrobu hoblovaného materiálu, haly na výrobu KVH hranolů, krovů… Zahájili jsme spolupráci s vědou a výzkumem, konkrétně Vysokým učením technickým v Brně, Mendlovou univerzitou a Českou zemědělskou univerzitou. Naše inovační aktivity vygradovaly v projekt o 56 milionech korun.

Co je úspěch?

Pro mě osobně, když mi zavolá vedoucí směny s tím, že se podařilo dokončit krásnou zakázku. Když odvedeme perfektní práci v zadaném čase a odpovídající kvalitě. Když se o vesničce Třebešov pod Orlickými horami a dobrém jménu společnosti MATRIX mluví ve Švýcarsku, USA, Německu, Francii, Rusku, Polsku, Maďarsku, Slovensku i jinde.

A co se takzvaně nepovedlo?

Není možné vždycky rozhodovat správ- ně. Každý vedoucí na kterékoli pozici ale musí umět rozhodnout, nenechat problém vyhnít. Tím se průšvih násobí, neřeší. Jestli rozhodne dobře, nebo špatně, to se ukáže.

Někdy dojde i na špatný odhad. Chcete příklad? Před pěti lety jsme se v rámci nejvyššího vedení dohodli na investici do stav- by pilnice, o které jsem mluvil před chvílí. Šlo o stovky milionů. Řekli jsme si, že jde o společný projekt, který uvedeme do života a bereme za něj společnou odpovědnost. Pár týdnů před spuštěním, v největším fr- molu, mi jeden z toho týmu přinesl výpověď. Dostal prý nabídku, jaká se neodmítá. Řekl jsem mu, že je to amorální chování. Stejné, jako kdyby chlapec přivedl do jiného stavu dívku a týden před porodem jí řekl: Poznal jsem lepší. Vždycky kladu důraz, abych se obklopil lidmi, kteří co říkají, to dělají. Přesto se člověk občas splete.

Je MATRIX běžec na dlouhou trať, nebo sprinter?

Stalo se, že nám byly nabízeny rychlé obchody. S vysokou profitabilitou, potenciálním vysokým ziskem. Nikdy jsme na ně nepřistoupili. Protože naší disciplínou není sprint – nechceme rychle vydělat peníze a po nás potopa. Žijeme a vychováme tady děti, naší disciplínou je maraton. Chceme tady být teď, za deset, za dvacet let a chceme, aby po nás něco zůstalo.

Jak bude holding v té době vypadat?

To se zeptejte jiných. Já bych mu přál, aby prosperoval, aby se udržel na trhu jako konkurenceschopný, pořád nabízel práci lidem v okolí a poskytoval výrobky nebo služby, o které je zájem. Věřím, že za několik let už bude úspěšně fungovat nová fabrika, kterou se chystáme postavit na zelené louce. Rozpočet je půl miliardy a vize podporovat zpracování dřeva a jeho finalizaci. V tuhle chvíli otevíráme dveře nového projektu. Opatrně, pomalu. Ale velmi se na jeho realizaci těším!

Na co by neměli ti, kdo MATRIX povedou dál zapomínat?

Na to, že budou druhou generací. Jak víme z historie, první generace buduje, druhá užívá a třetí spotřebovává. Byl bych byl rád, aby i druhá generace budovala, neusnula na vavřínech, nežila z výdobytků toho, co jsme dokázali. Protože je jen otázka času, kdy se hodnoty začnou ztrácet. Aby se vzdělávala, dívala se kolem sebe, aby komunikovala se světem i vlastními lid- mi. A měla taky ráda pondělky.